Pokud jste termín „podvyživený jazyk“ ještě neslyšeli, nezoufejte. Moji studenti byli dnes totiž první, kteří se dozvěděli, že něco takového existuje. Docela jsme se zasmáli, tak se podělím i s Vámi.
Učit se cizí jazyk se dost podobá tomu, když děláte nějaký sport nebo se učíte tančit. Je potřeba posilovat svaly, naučit se koordinovat pohyb, a opakovat cviky tolikrát, dokud se pohyb nestane automatickým a ladným. Stejně tak to funguje s cizím jazykem. Každý jazyk má svoji melodii, rytmus, specifické zvuky a ty je potřeba natrénovat. A stejně jako se nenaučíte tančit tím, že budete na tanec jenom koukat, tak i mluvit anglicky se nenaučíte tím, že budete jen koukat do knížky. Je potřeba mluvit. Trénovat jednotlivé zvuky, intonaci, frázování…tak často, aby si vaše ústa i jazyk tyto nové pohyby zautomatizovali a vaše anglické věty pak byly ladné, jako když tančíte waltz.
Svaly, které nepoužíváme, atrofují. Mluvidla i jazyk jsou sval, který je třeba cvičit, aby nebyl atrofovaný. Aneb jak jsem dnes v kurzu pro začátečníky prohlásila – podvyživený. Není to tedy úplně vědecký termín, ale účel splnil, studenti se pobavili a snad mne i pochopili.